Zbankrotovat může každý podnikatel, ale úspěšně jen ten, který je na to od základu připraven. Podnikání je hra a majitelé firem by si měli tuto skutečnost co nejdříve uvědomit, radí v rozhovoru Stiva Jokeš, majitel společnosti BL4U, která se specializuje na krizový management.
Stivo, může být bankrot úspěšný?
Ano, může, zní to sice jako oxymóron, ale není! Pokud majitelé firem zvolí správnou strategii, neprohrají vše. Základem je to, že je nutné chápat podnikání v celkovém kontextu jako hru (!) a být připraven od začátku na vše – jak na úspěch, tak i prohru a případně také na bankrot (právně jde o tzv. úpadek). Úspěšný bankrot je takový, kdy minimalizujete škody pro věřitele, zaměstnance a všechny další subjekty, které se zúčastňují vašeho podnikání. Nakonec má majitel, resp. statutární zástupce v takovém případě myslet sám na sebe až v poslední řadě. Jako správný kapitán lodi.
Když to pochopí včas, nakonec i na něj často zbude dost. Zvýší svou podnikatelskou prestiž zejména v očích investorů a může se tak pustit do další práce ve své restartované firmě nebo v novém businessu. Příště bude mnohem zkušenější a lepší! Praxe je přesně o opaku. Bohužel.
Dobře, rozumím asi vaší myšlence, o čem je tedy praxe?
Chcete děsit? Dobře. Praxe je o neznalosti a kardinálních omylech! Před pár dny jsem viděl rozhovor s ředitelkou jedné z našich věznic, Gabrielou Slovákovou. Ta říká, že u nich je cca 70 % lidí za ekonomickou kriminalitu! Drtivá většina majitelů nechápe, že když vlastní např. 100 % firmy, tak je v jejich vlastnictví 100 % vlastního kapitálu a ne firemních aktiv. Aktiva firmy jsou ve vlastnictví firmy, kterou ovládají. Co to znamená? Že jsou odpovědni za to, co se stane s kapitálem ostatních věřitelů – bank, dodavatelů, zaměstnanců, státu atp. To oni totiž v podstatě přeneseně „spoluvlastní“ aktiva společnosti.
Když si uvědomíte tento omyl, přidáte si k tomu to, že majitelé běžně neví, co je, kdy nastane nebo již nastal úpadek, který de facto a hlavně de jure (!) znamená, že veškerý majetek „vaší“ firmy je vlastně věřitelů, máte základ hlubokého a tragického omylu. Ten pak vede k tomu, že majitelé, a myslím tím také statuární zástupce, vůbec netuší, jaká mají v takové hře vlastně dodržovat pravidla. Co je výsledkem? Jejich odpovědnost za vzniklé škody, trestní odpovědnost, kterou pak řeší policie a soudy, zničená kariéra, „propadnutý“ osobní majetek, rozpadlé rodiny. Toto všechno trvá roky a roky a jen platí a platí… Tragédie. Zbytečně!
Stivo, jaké vidíte konkrétní chyby majitelů firem, když míří jejich firma do úpadku?
Tak to hlavní jsem právě řekl. Myslí si, že umí hrát golf a znají pravidla, ale vůbec netuší, že jsou to baletky v ringu zápasníků MMA. Další problém je, že doufají a věří, že se to nějak vyřeší samo. Nejdou za odborníkem.
Takže konkrétně: často neplatí sociální a zdravotní pojištění a daně z příjmů, které strhly svým zaměstnancům, což je přímo kvalifikované jako trestný čin. Všichni mají Google a není problém dát si dotaz na „usnesení soudu o…“ a zároveň se budou s námi na schůzce hádat se svým právníkem(!), že to není problém, přitom za to „sedí“ desítky lidí v ČR! Upřednostňují věřitele – další trestný čin aj. Často se pouští do svého jakéhosi „insolvenčního řízení“ a hrají hru „tomu dám a tomu ne“. Při svém počínání často zničí podstatu podniku, který by měl nějakou tržní hodnotu, takže nemá smysl do společnosti dodávat už žádnou hotovost a pokoušet se o nápravu.
Hlavní problémem jsou postoje a přístupy k podnikání obecně, neznalost a strach z neznámého a také své vlastní ego. Je to mix, který vede k poškození hlavně sebe samého, resp. statutárního zástupce nejvíce.
Co byste tedy majitelů a statutárním zástupcům doporučil?
Pochopit to, co jsem napsal výše a uvědomit si, že si mohou vybrat: budu oběť nebo zločinec nebo se pokusím svou společnost profesionálně zachránit a pochopit, že k tomu lze také využít insolvenční procesy! Oni k tomu vlastně také existují.
Z čeho může každý vyjít? Každý podnikatel to mohl zažít. Založil firmu, makal i po nocích a pak se začalo dařit. Je to jeho „dítě“, jeho život a začal to brát osobně. Úplně zapomněl, že podnikání je HRA. A to hra za předem daných zákonných pravidel. Pochopil je vůbec? Co z toho vyplývá? Musí se vyrovnat s tím, že každou hru může prohrát. Proto je nutné mít exitovou strategii a zejména si stanovit, za jakých okolností svou „káru“ již dál nepotáhnete, protože to nedává už podnikatelský smysl. Nelze do jedné firmy nainvestovat vše. Všechen čas, vztahy, peníze. Pokud to dělá, není podnikatelem, ale hazardérem! Hazardéři mají blízko k závislosti a každý závislý hazardér nakonec skončí špatně.
Takže hlavní doporučení: udělejte si jasno, pochopte pravidla hry, udělejte si exitovou strategii, pochopte, co je úpadek a jak lze zachránit vaše podnikání a vaši firmu prostřednictvím insolvenčních procesů. Slovo „vaše, vaši“ není na místě, ale to už chápete 😉.
Říkáte, že podnikatelé se bojí bankrotu, to je snad přirozené?
Ne, bát se bankrotu je zcela špatné a v podstatě hloupé. My, pánové, jsme často egoisté a máme obavu z neúspěchu. Ale když si připustíte, že za určitou hranici prostě nepůjdete, pak pochopíte, že to není neúspěch. Je to vaše vlastní rozhodnutí a to je osvobozující. Najednou máte kontrolu! Musíte si nadefinovat, za jakých podmínek jste připravený podnikání ukončit a jak budete postupovat a hlavně jak máte zákonně postupovat, a když víte toto a co znamená slovo „včas“, ztratíte svůj strach a získáte sebedůvěru.
Ale co když mám exitovou strategii, a přesto mě něco mimo plán zaskočí? Nemám stejně kontrolu? Nesouhlasím. I v takovém případě musíte vědět, co je co je úpadek dle insolvenčního zákona. Pokud to vím a zároveň vím, jak mám postupovat, pak objevím jednu zajímavou pravdu. Insolvenční zákon a jeho mechanismy slouží primárně pro řízení úpadku a každý vlastník jej může použít jako aktivní nástroj pro řízení restartu své společnosti nebo ukončení její činnosti. Majitel svou firmu „ovládá“, ale jen když koná včas, pak má otěže pevně v rukou a může po celou dobu kontrolovat to, co se děje s jeho firmou, s jeho osobním majetkem a vlastním životem.
Hlavním problémem tedy je, že kvůli neznalosti, strachu a řekněme egu majitel často přijde o vše, místo toho, aby úspěšně zbankrotoval? Ano. Majitelé firem, místo toho, aby využili insolvenční řízení ve svůj prospěch, tak jej předají věřitelům, soudům, policii, insolvenčnímu správci a často riskují nejen pověst, ale vystavují sebe sami trestnímu postihu a všem možným rizikům a riskují celý svůj majetek, vztahy a rodinu. Základem je přijít k odborníkům (v BL4U😉) včas, abychom dokázali majitelům firem pomoci.
Rozhovor s Ing. Stivou Jokešem realizoval Ing. Radek Zeman, MBA, obchodní ředitel BL4U.