Anotace:
V tomto článku bych se s vámi rád podělil o výsledek z desítek rozhovorů na ožehavé téma – „…nekrachuji, kdo vám to řekl?!“ Chtěl bych dodat odvahy všem, kdo se bojí takové situaci podívat zpříma do očí. Proto žádám daňové poradce, finanční ředitele a manažery, a pak zejména advokáty a právníky, aby si vzali do ruky odbornou literaturu, prolomili svou komfortní zónu a zjistili si, co je to úpadek, jak se má v takovém případu postupovat. Nebojte se se svými klienty a zaměstnavateli „pořádně zatřást“.
Proč? Přichází totiž doba, kdy je potřeba jednat krizově. Prosím nepřihlížejte a konejte.
Závěr č. 1: Bankrot, úpadek a insolvence je tabu.
Jsem přesvědčený, že zásadní problém je položen již v samotném vzdělávacím systému. Ten nás učí, jak rychle firmy a společnosti zakládat, jak je řídit atp.
Ale co úpadek nebo insolvence? Vzdělávací systém středních i vysokých škol se k tomuto staví tak, že to do podnikatelského života jaksi nepatří. Je to něco, co řeší insolvenční správci, a tak trochu to asi „smrdí“. Ale houby! Smrt k životu patří, ale o tom se moc nemluví.
Druhý problém vidím v devadesátých letech, kdy v praxi se vžil známý pojem „tunelovat“. A jak se tuneluje? No pomocí bankrotu.
Od poslední krize, která započala v roce 2008, se již alespoň u části odborné veřejnosti začíná vnímání tématu značně posouvat. Bankrotem nemusí firma/společnost skončit. Ba naopak. Díky bankrotu již celá řada firem objevila svůj druhý život, rostou a rozvíjejí se. Za všechny mohu zmínit např. JOB Air Technic, Veba Broumov, JAWA Divišov a mnoho dalších.
Závěr č. 2: Nezdravé postoje a přístupy ČR vers. vyspělost USA.
Kde je rozdíl? Nebudu psát o právních rozdílech, ale o rozdílech psychologických. S tím se potýká nejen veřejnost, ale prakticky celá podnikatelská sféra, vč. statutárních zástupců a bohužel i některých právníků a advokátů, kromě těch specializovaných.
Kdy jindy si investor, věřitelé a zejména banky mohou vyzkoušet, zda daný podnikatel je opravdu důvěryhodnou osobou? V USA to řeší jednoduše? Ukaž, jak si zbankrotoval a já ti řeknu, kdo jsi!
Proč? Protože zejména:
1) takový bankrotář (podnikatel/statutární zástupce) musel přijít na to, že je bankrot (u nás v úpadku), dále musel zjistit začátek a dobu úpadku,
2) musel začít řídit společnost podle jiných pravidel a zásad, což vyžaduje hlubokou znalost celého právního odvětví a praxe. Bohužel, vy jako podnikatel/statutární zástupce se nemůžete jen spolehnout na to, že vám dobře poradí váš právník.
Proč? Protože když (nejste si vědom chyb)jaksi nevíte, že nevíte, tak se jednoduše vašeho právního zástupce ani nemůžete zeptat.
3) Bankrotář dále musí správně vyřešit úpadek. Co to znamená v ČR? Firma/společnost buď může projít reorganizací nebo konkurzem. Ani jedno neznamená nutně ukončení činnosti. V reorganizaci pokračuje firma (tj. IČO) a v případě sanačního konkurzu pod nové IČO přechází definovaný podnik.
4) Musíte umět minimalizovat škody a nepáchat trestnou činnost. z nevědomosti statutárního zástupce je páchaná trestná činnost.A co hůře – za „dohledu“ právního zástupce, ekonoma i daňového poradce!
5) Zpět k psychologii. Takový bankrotář, by měl chápat to, co je úspěšný úpadek. U nás v posledních letech již někteří insolvenční správci pozvedli hlavu a díky jejich úsilí a týmu, se kterým spolupracují, máme úspěšné úpadky. Stávající něčím, co bych se nebál pojmenovat rockovou hvězdou! Opět bych mohl jmenovat. Ale nerad bych na někoho zapomněl. V současné krizi se k úspěšným insolvenčním správcům přidávají také krizoví manažeři.
Proč? V současném světě nebude již stačit provést firmu procesním úpadkem, ale rozhodovat bude to, zda pro danou společnost půjde najít a tvrdě odmakat změněný nebo zcela nový business model.
Závěr č. 3: Záporný vlastní kapitál? To mi „hlava nebere“!
Prosím, ať se na mě nikdo nezlobí, ale pokud jsem statutární zástupce, podnikatel, finanční ředitel nebo dokonce právník, a nerozumím tomu, co znamená úpadek a jak ho poznám, doporučuji si to velmi rychle dostudovat nebo jít dělat něco jiného. Proč? Ohrožuji tím sebe a své okolí.
Já rád používám jednoduchou otázku: „Prosím, co znamená, když má společnost záporný vlastní kapitál -800 mil. Kč?“
Pro představu, za poslední dva roky jsme měli skoro 4000 pohovorů a 3921 lidí z výše uvedených profesí na toto nedokáže odpovědět? Jinými slovy, neumíme poznat, kdy vedle sebe mám mrtvého člověka!? Bože, jak mohu být např. statutární zástupce a nerozumět první až třetí lekci z účetnictví střední školy?
Závěr č. 4: Úpadky u nás dopadají špatně proto, že nepoznáme včas, že jsme byli/budeme v úpadku.
Ano v některých případech to, že nekonám, může být záměr, a to na hraně nebo i za hranou trestné činnosti. Ale osobně si myslím, že je to více psychologická záležitost. Často obecně podnikatelé nechápou, že podnikání je hra a tu mohou prohrát. Když prohraji nějakou hru s dětmi, tak jim přece nepůjdu vykrást kasičky do pokojíčku.
Máme před sebou výzvu, abychom podnikatelům a statutárním zástupcům vysvětlili, že prohrát není ostuda. Prohrou bych měl projít procesně správně, pokusit se minimalizovat škody a pokusit se o úspěšný bankrot. Proč? Protože se mi to příště vyplatí. Čím dříve to udělám, tím dříve získám potřebnou kvalifikaci a mohu se věnovat další hře. Pláč a obvinění nikomu nepomůže.
Závěr č.5: Bagatelizujeme, prosím, nedělejme to!
Na několika posledních schůzkách jsme dokonce narazili na to, že se nám podařilo majitelům a statutárním zástupcům vysvětlit, co je úpadek, kdy nastal a jaké to má důsledky. Bohužel ve firmě a kolem firmy je řada „odborníků“, kteří to měli vědět a v čas „křičet“ a nesou tedy jistou odpovědnost. Ale místo toho, aby se chytli za nos, jak zareagovali? Začnou situaci bagatelizovat a různě zlehčovat a svádět chudáka dezorientovaného statutárního zástupce v čase a prostoru dokonce „na scestí“.
Vnímám právníka zabývajícího se insolvenčním právem jako specializovaného lékaře a právníka, který řeší jen běžné obchodní právo, přirovnám k obvodnímu lékaři. Také by vám přišlo normální, kdyby váš obvodní lékař nepoznal, že můžete mít např. rakovinu a místo toho, aby vás hnal ke specialistovi, tak to bagatelizuje a pak vás chytne na smrtelné posteli za ruku a začne říkat, že vám pustí žilou a zase bude dobře!
Trefuji se do právníků, ale myslím tím všechny další, o kterých jsem psal výše.
Závěr č. 6: Nevíme, jak máme postupovat.
Tento bod nebudu rozepisovat, to je téma samostatných článků, jak řídit firmu v úpadku, v moratoriu, v reorganizaci nebo konkurzu. Má to celou řadu konsekvencí, vč. daňových aspektů atp. Když budete potřebovat poradit nebo pomoct, ozvěte se právníkům, kteří řeší insolvenční právo, insolvenčním správcům nebo se obraťte na naši společnost BL4U, která řeší podobné případy komplexně a spolupracuje s osvědčenými odborníky.
Závěr č. 7: Já to vybudoval, je to moje firma a nikdo ji nedostane!
Bohužel. Já, já, já…ego, emoce, nesolidnost, trestná činnost. Jedno je důležité zdůraznit. Když vlastním 100% firmy, je mých 100 % majetku, tedy 100% aktiv společnosti? Nebo je firma a její majetek právě také věřitelů a já spravuji jejich majetek a jsem za něj odpovědný? Není vlastníkův jen vlastní kapitál?
Co je naprosto padlé na hlavu, že v ČR je velké množství společností se zahraniční matkou a tyto české dcery mají záporný vlastní kapitál. A když se potkáte s jejich statutárními zástupci, kteří jsou obklopeni daňovými poradci, právníky atd. koukají se na vás jako na blázna a usmívají se a v klidu spí. Asi opravdu potřebujeme tuto krizi, abychom pochopili účetnictví, ekonomiku a české právo.
Co více na závěr?
Tímto článkem jsem vůbec nechtěl vše vyřešit. Jen chci požádat právníky, advokáty, daňové poradce, finanční management a hlavní účetní, vykonávejte své služby, ať jste v jakémkoli vztahu k dané společnosti s odbornou péčí, ručíte také za škody. Prosím, zjistěte si, co je úpadek, jak se pozná, zjistěte si, kolik rozdílů je v řízení firmy/společnosti v úpadku, hrozícím úpadku atp.
Snažte se, prosím, zatřást se statutárním zástupcem co nejdříve, pokud on neutrpěl kompletní vzdělání nebo ho může sužovat stres a neracionální uvažování, je to už jen na vás. Nebuďte pasivní, jinak jej budete za chvíli držet umírajícího za ruku a co hůře, navrhovat, že mu ještě pustíte žilou.
V nadcházející krizi může být ČR na straně vítězů nebo poražených. Takže co uděláte je na vás.
Děkuji za zamyšlení.